Zvrat

30. června 2008 v 22:05 |  *Jednorázové povídky*
Taky dobrá blbost, napsaná už hooodně dávno, torchu jsem ji předělala, aby se dala alespoň poočku číst...
Prosím vás, nelekejte se, mé literární dovednosti už jsou na úplně jiné straně a na jiné délce cesty, někdy v blízké době se pokusím přidat něco srozumitelného:)

Přemýšlí, zda bude stále sama nebo nakonec potká svého vysněného prince? Nebaví ji poslouchat všechny její kámošky, jak prožily románek s tím a s tím by ho prožít chtěly… Proč ona také nemůže takhle vyprávět? Protože ji nikdo nechce, v tom je ten problém… Ne, že by o ní nebyl zájem, ale ona vždycky uteče, nemá strach, jen se nechce vázat, jak řekl lenochod Sid v ICE AGE "Celoživotní vztah je blbost", ale podle ní tady nejde o celoživotní vztah, jen si prostě myslí, že ve svém věku ještě nechce brát ohledy na někoho, kdo si myslí, jakou nad ní nemá nadvládu…
"Marky, pojď dolů," zavolá na ni máma z chodby.
"Ano, mami?" sejde dolů ze schodů, před ní stojí máma s nějakými lidmi. To budou ti noví sousedi. Pomyslela si.
"Marky, tohle jsou manželé Müllerovi. Bydlí naproti nám, jsou zde noví," představila je paní Němcová. Pan Miller podal Markétě ruku jako první, po něm hned jeho žena.
"Náš syn je stejně starý jako ty, nechceš se s ním seznámit?" zeptala se. Svým úsměvem odhalila krásné, bílé a rovné zuby.
"Jasně, proč ne," odpověděla Markéta. No jo, nějaký frajírek, co je na maminku děsně hodnej, dělá, jak nemá kamarády a za rohem na něj čeká banda opilých kluků, co se jdou bavit rozbíjením laveček do parku…
"Dobře, s tvou maminkou jsme se domluvili, že dnes přijdeme k vám na večeři a samozřejmě přivedeme i Michala, ano?"
"Výborně, ráda ho poznám," usmála se. Pche, jedna večeře a dost. Oblečení dohromady nejméně za pět tisíc, to zas měla máti co vymyslet... Miluju její večerní návštěvy. Ona snad za chvíli pozve i tu padesátiletou prodavačku ze samoobsluhy nebo co.
"Tak my už půjdeme, zítra nashledanou," pozdravila, k ní se připojil i její muž a odešli.
"Příjemní lidé," rozplývá se paní Němcová.
"Jasně, to je musíš hned zvát na večeři? Nenapadlo tě, že třeba mám jiný program?" obrátila s na ni otráveně dcera.
"Jestli máš jiný program, tak si ho prosím přesuň na jindy a nemluv se mnou tímhle tónem," opáčila matka a odešla do kuchyně.
No bezva. Sice žádný program nemám, jak jinak, ale zase by to nicnedělání bylo lepší než sedět s boháčem u stolu. Možná vypadali mile, ale co se z nich může vyklubat, všichni víme. S tím jejich synátorem beztak nebude k vydržení a já se s nimi mám nudit u stolu, skvělá vyhlídka na volný, vlastně teď už plný, večer…

O dvě hodiny později

Zazvonl zvonek. Markéta je ještě u sebe nahoře a chystala se na večeři. Rozhodla se, že si vezme něco pohodlného. Mamka ji prozradila, že to bude v nóbl stylu, proto zvolila lehké šaty na ramínka světle modré barvy.
"Markéto, jdi otevřít!" slyšela, jak na ni volá z kuchyně. Je tam dvě hodiny a stále nemá jídlo hotové, to budou mít hosti radost…
"Už jdu, mami."
Seběhla ze schodů a otvírá domovní dveře. Dovnitř vešel pan a paní Müllerovi a i jejich syn. Oh, tváří se přívětivě, jak nečekané… Zhodnotila situaci a doprovodila je do jídelny.
"Jídlo za chvíli bude, nastaly nečekané komplikace, ale hned to bude v pořádku," oznámila a odešla za mámou do kuchyně.
"Kam si myslíš, že jdeš? Padej za nimi nebo nám utečou," odstrčila ji s humorem máma.
"No jo dyť už jdu, jen jsem ti chtěla říct, ať si nemyslíš, že po tomhle je sem budeš zvát každý- ehm co je dnes?"
"Pátek, zlato," odpověděla.
"Každý pátek…"
"Neboj, jen každou středu."
"Haha moc vtipné," s úšklebkem se otočila a vydala zpět k hostům.

"Tak, dobrý den, jídlo už se nese. Omlouvám se, ale trošku se mi to vymklo z rukou," přivítala je máma a nesla velký podnos.
Večeře probíhala docela v klidu. Pan Miller Markétu a Michala představil, ale jinak se ti dva spolu vůbec nebavili. Jakmile dojedli začala dcera s mámou sklízet nádobí a odnášet jej do kuchyně. Pak se přesunuli do obývacího pokoje, kde si všichni dospělí dali kávu. Chvíli si jen tak povídali, ale pak se paní Müllerová otočila na Markétu a svého syna.
"Poslyšte, nechtěli by jste vy dva být chvíli sami? My bychom si tady zatím probrali jisté nudné záležitosti ohledně stěhování."
"Můžeme jít do mého pokoje," přikývla Markéta poslušně. Vstala a Michal šel za ní. Když došli do jejího pokoje, uvědomila si že moc neuklízela.
"Promiň, je tu nepořádek, nenapadlo mě, že sem půjdeme," omlouvala se rychle.
"Vypadá to jako u mě," odpověděl.
"To má být lichotka?" zeptala se nejistě.
"Ne, my se totiž právě přistěhovali a tak na to mám právo," zazubil se.
"A no jo, to máš asi pravdu," usmála se. Sedli si každý na jedno křeslo (nečekaně) a začali si povídat.
Oba zjistili, že toho mají hodně společného. Oba rádi četli a chodili do kina.
"Hele, myslím, že jsem se díval na program kina a asi tam zítra dávaj nějakou komedii, nezajdeme tam spolu? Já tady nikoho jiného, kromě tebe, neznám a docela bych byl rád, kdybys šla se mnou."
"Nikoho jiného neznáš?" divila se.
"Ehm… Ne…"
"Tak… dobře, no, stavíš se pro mě?" souhlasila.
"Jasně, v osm, ano?"
"Fajn, budu nachystaná" už si toho více říct nestihli, protože se zdola ozvalo volání pana Müllera, ať se vrátí dolů, že už musí jít.
"Takže zítra v osm, zatím se měj, ahoj," usmál se na ni Michal.
Markéta se se všemi rozloučila a odešla zpátky do svého království, kde si vykládala s nejúžasnějším klukem, jakého kdy poznala.
Pozvání do kina? Nikoho tady nezná? Tu opilou bandu asi nechal vážně za rohem a asi se k ní nehodlá vrátit…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Sčítání lidu xD

Sčítej se xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama